Píšou o nás v Deníku N. Pokud nejste předplatitelé, moc si asi nepočtete, tak aspoň inkriminovaný závěr:
Po světě se také koná celá řada každoročních „BobFestů“, malých i větších, termínově rozložených většinou do sobot kolem data písničkářových narozenin, letošní kulatiny pochopitelně nevyjímaje. Pořádají se třeba v Dylanově rodném Duluthu. Dlouhou, téměř čtvrtstoletou tradici má festival v městečku Spring Green ve Wisconsinu. Další organizují v komunitě Micaville v oblasti Blue Ridge Mountains. Atd atd.
Ostatně i u nás, obvykle v pražském klubu Kaštan, každoročně probíhá sympatická akce Mistrových příznivců Dylan Days / Zimmerman Frei, kde si s chutí opakovaně zahrál třeba Vladimír Merta. I letos se na zahrádce příslušného klubu a za „patřičných hygienických opatření“ mini-festiválek uskutečnil.
Právě tento písničkový „život věčný“ (ono v religiózní terminologii běžné pořadí slov je zde jaksi namístě) platí za nejpádnější důkaz nadčasové hodnoty Dylanovy tvorby a jejího významu pro celosvětovou kulturu druhé poloviny 20. století. A jak je vidět i z časů následujících, protože mnohé Dylanovy kusy prostě zlidověly a za své je berou další generace umělců, amatérských nadšenců i publika. K tomu není třeba pořádat vědecká sympozia. Stačí jen použít vlastní uši a uvědomit si, že Dylanovy písně znějí prakticky všude. Jistě, Dylanova muzika a interpretace se nemusí líbit každému, ale na významu jim to neubírá.